"Byla nebyla Veronika, která se skamarádila s buddhistickým mnichem a meditovala s ním v chrámu v horách, udělala si černý pásek v taekwondu, studovala na korejské univerzitě (všechny hodiny v korejštině samozřejmě), klaněla se dle tradičních pravidel svým „korejských rodičům“ během korejského Nového roku, pila po večerech se svým univerzitním sportovním klubem, potila se v hrozném korejském vedru, pochutnávala si na broucích, léčila se akupunkturou a tradiční medicínou, možná nevědomky i na psí polévce…vydávala se do strmých hor, které prorůstají moderní metropolí Seoulu jako mech, hrála ilegálně s karbaníky, učila se kaligrafii, tradičním tancům, kamarádila s dědečky a babičkami, kteří pracují na tradičních farmářských trzích a ti jí nechávali bokem zeleninu a ovoce pokaždé, když tam přišla, nocovala v hanoku a vařila tradiční jídla, skákala při nočních táborácích s bubnem při festivalu tradiční hudby a tanců, podávala si ruku s korejským ministrem školství, účinkovala v dokumentu, 100x se klaněla ve 4 ráno v buddhistickém chrámu Buddhovi, skákala nad jezerem bungee jumping, chodila na koncerty a natáčení pořadů  a tohle vše je pouze desetinka toho, co se dá stihnout během jednoho roku……vítejte v Jižní Koreji."